5 První pomoc
První pomoc (PP) má několik definic. Souhrnně lze však říci, že se jedná o soubor úkonů a opatření, která při náhlém ohrožení nebo postižení zdraví člověka cílevědomě a účinně omezují rozsah a důsledky ohrožení či postižení. Většinou se jedná o laickou první pomoc před příjezdem Zdravotnické záchranné služby, nebo jiného kvalifikovaného odborníka. Poskytnout první pomoc je povinen každý (dle trestního zákona č. 140/1961 Sb., 1. 1. 1962 - neposkytnutí pomoci), pokud tím neohrozí svoje zdraví či život.
První pomoc dělíme:
a) technická PP
Kelnerová a kol. (2007) uvádí, že technickou první pomoc vykonávají zpravidla speciálně vycvičené týmy (hasičský záchranný sbor, horská a vodní záchranná služba). Do tohoto druhu pomoci řadíme – vyproštění postiženého (např. hasicí přístroje, hydraulické zvedáky) či přesun postiženého na bezpečné a chráněné místo.
b) laická PP
Jedná o soubor základních odborných a technických opatření, která jsou zpravidla poskytována bez specializovaného vybavení. Součástí je přivolání odborné zdravotnické první pomoci (příp. technické první pomoci) a péče o postiženého až do doby, kdy jej odborná zdravotnická první pomoc převezme, případně také improvizovaný transport postiženého na místo, kde je dosažitelná odborná zdravotnická první pomoc. Přivolání odborné zdravotnické pomoci – telefonem: 155 (zdarma), z mobilních telefonů: 112 (zdarma, v telefonu nemusí být ani SIM karta, není potřeba zadávat PIN kód), z radiostanice vysílající na CB pásmu – kanál č. 9 tj. 27, 65 MHz. Vždy uvádíme své jméno, místo a čas nehody, její rozsah, počet raněných a charakter jejich poranění, nejvhodnější přístupovou cestu, další možná nebezpečí a potřebu další pomoci.
Velkým nebezpečím při poskytnutí laické pomoci mohou být tyto bariéry: nezvládnuté emoce (strach ze smrti doprovázený stresem vede k bezradnosti), pocit nedostatečnosti (obava z výsledku, očekávaná negativní reakce okolí či zdravotníků, pocit nedostatečnosti pomáhá snížit zlepšení osvěty o PRP), nedůvěra k institucím (obava z možných následných problémů s policií, právníky, soudy a zdravotníky), obava o vlastní život a zdraví (strach z nákazy či zranění sebe sama, nedostatečná důvěra ve své schopnosti).
c) odborná zdravotní PP
Aplikace léků, použití diagnostických a léčebných přístrojů a další výkony, jejichž vykonávání často přísluší pouze lékaři, případně dalšímu zdravotnickému personálu – záchranářům, zdravotním sestrám.
Poranění vyšetřujeme:
* pohledem - pozorování stavu vědomí, chování, vzhledu, barvy kůže (bílá např. při zástavě oběhu; červená u přehřátí a otrav CO; namodralá při dušení ap.), dýchacích pohybů,
* poslechem - odebrání anamnézy od pacienta, dále např. pozorování dýchání
* pohmatem - zkouška pulzu (na krční tepně, arteria carotis), dýchání (na hrudníku), neporušenosti skeletu prohmatáním, pozorování teploty kůže atd.,
* čichem - pátrání po acetonovém zápachu, zápachu po alkoholu, plynu atd.
Neměli bychom opomenout základní vyšetření, které je důležité nejen pro profesionála, ale také pro laika. Toto vyšetření nám poskytne základní informace o zdravotním stavu pacienta. V případě, že je postižený při vědomí, snažíme se formou komunikace získat údaje o obtížích a následně lokalizovat intenzitu bolesti, pravidelnost jejich výskytu popřípadě druh a charakter bolesti. Nesmíme zapomenout se postiženého zeptat, zda neužívá léky či se v současnosti neléčí. Zde také využijeme vyšetření pohledem a pohmatem.
Pokud je pacient v bezvědomí, provedeme vyšetření základních životních funkcí (dýchání a krevní oběh). Petržela (2007) rozděluje metody START (Snadné Třídění a Rychlá Terapie). Nedýchá-li postižený, došlo k náhlé zástavě krevního oběhu a je třeba neodkladně zahájit umělé dýchání a umělý krevní oběh – kardiopulmonální resuscitaci. Jestliže bezvědomá osoba dýchá, vyšetřujeme ji v poloze na zádech při zajištění průchodnosti dýchacích cest záklonem hlavy a všimneme si počtu dechů za minutu (normálně 10 – 12/min., počet více než 30/min nebo méně než 10/min znamená ohrožení). Další vyšetření probíhá pohledem a pohmatem od hlavy směrem k nohám. Při podezření na poškození krční páteře, znehybníme šíji mírným tahem v dlouhé ose těla. Hmatem při palcové straně zápěstí zjistíme tep. V případě, že u dospělých bude počet 100 -120 a více / min nebo méně než 60 / min. znamená to ohrožení na životě postiženého. Pokud se nám nedaří hmatem zjisti tep, posoudíme účinnost krevního oběhu sledováním rychlosti návratu prokrvení lůžka nehtu na některém prstu ruky po jeho stlačení. V případě, že zbarvení lůžka trvá déle než 2 s dává nám to signál o vážném oslabení krevního běhu. A je třeba rychle zajistit zdravotnickou pomoc. Následuje vyšetření páteře a hrudníku, jehož pevnost prověříme stlačením žeber oběma rukama ze stran k sobě, pevnost pánve ověříme podobně jako hrudník. Dále prohmatáme kosti horních a dolních končetin. Po vyšetření položíme postiženého do zotavovací polohy na bok a vyčkáme příchodu odborné zdravotnické pomoci.