1 Vymezení pojmu sport a jeho klady
Podle Jansy a kol. (2007) byl sport v 19. století pojímán jako zájmové trávení času. Byl to prostředek výchovy gentlemana, který se vlivem zvyšující soutěživosti za přítomnosti diváků spojeného s postupnou komercionalizací změnil do součastného pojetí. Dnes je považován za společenský jev a to jak v úrovni vrcholové, výkonnostní, tak i rekreační. Pro sport najdeme mnoho příznivců, ale i odpůrců, zejména v oblasti vrcholové. Svým nepopiratelným významem zasahuje i do sfér společenského života – do výchovy, kultury, vědy a výzkumu, ekonomiky i do politiky aj.
Dovalil (2005, s. 7) vymezuje sport: „jako všechny formy tělesné činnosti – ať již prostřednictvím organizované účasti či nikoli – si kladou za cíl projevení či zdokonalení tělesné i psychické kondice, rozvoj společenských stavů nebo dosažení výsledků v soutěžích na všech úrovních. Pokud je toto širší vymezení přijímáno, většinou je nezbytné ho pro konkrétní případy doplňovat dalším upřesněním typu školní sport, rekreační sport, závodní (soutěžní) sport.“
Jansa a kol. (2007) píší, že sport se striktně odlišoval a někdy doposud odlišuje, od pojmu tělesná výchova. U sportů je kladen důraz především na výkon a za cíl lze považovat maximální dosažení výkonu při dodržování pravidel fair play, kdež to u tělesné výchovy se orientujeme spíše na harmonizaci vývoje osobnosti se zřetelem k úrovni určité tělesné zdatnosti a výkonnosti (odpovídá pojetí sportu rekreačního) a za cíl pokládáme stimulovat rozvoj osobnosti.
Jansa a kol. (2OO7) popisují, že sport působí na organismus pozitivně při pohybové činnosti (zvl. Aerobního charakteru) v souvislosti s duševním a tělesným vývojem následující tři oblasti.
1) hypotéza o endorfinech – jedinec má lepší náladu, důvodem je uvolnění látky v mozkových centrech, jež fungují jako lehké opiáty a způsobují euforický stav,
2) hypotéza termogenní – podobný dopad na jedince má zvyšující se tělesná teplota při cvičení,
3) hypotéze o odpoutání se – při pohybové činnosti dochází k vytěsnění starostí, a snižuje se úzkostnost a krevní tlak.
Pokud se zaměříme na úroveň sportu, podle Dovalila (2005), tak za obecné hlavní funkce pohybových aktivit u člověka považujeme: upevnění zdraví, rozvoj fyzické zdatnosti, uspokojení přirozené potřeby pohybu, socializační aspekty, zotavení po psychické zátěži a výchovné usměrnění jedince.